V Česku sídlící společnost, která se chlubí více než 14 tisíci zákazníků ve 120 zemích světa a pod kterou patří i 3D tisková značka Be3D, už nasbírala bohaté zkušenosti se správou klasického 2D tisku v síťovém prostředí podniků a organizací prostřednictvím své aplikace SafeQ. A právě tuto platformu, rozšířenou o 3D tisk s vlastní tiskárnou Be3D Edee, nyní prosazuje i do škol, kde je dosud 3D tisk spíše izolovanou záležitostí s lokálním přístupem i obsluhou zařízení.
Centralizovaný přístup k 3D tisku obecně přináší řadu výhod, včetně možností vzdálené kontroly postupu tisku pomocí síťové kamery, jednotné správy 3D modelů připravených pro tisk, snadné správy přístupů pouze pro oprávněné uživatele či auditů ke spotřebě materiálů nebo vytížení jednotlivých tiskáren. Klíčovým prvkem nové platformy je designově sympatická 3D tiskárna YSoft Be3D Edee, určená právě pro školní prostředí. Kdo náš portál o 3D tisku sledujete pravidelně, jistě si vzpomenete na naši recenzi stolní tiskárny Be3D DeeGreen, zde které Edee vychází. Obě zařízení mají mnoho společného, mnohé však také bylo upraveno s ohledem na síťové prostředí, snazší ovladatelnost a řízený uživatelský přístup.
Tiskárna Edee, navazující na nezaměnitelný design svého předchůdce, disponuje uzavřenou skříní s předními dvířky pro přístup ke komoře s menším tiskovým objemem 150 × 150 × 150 milimetrů. Bočními dvířky se uživatel dostane do odděleného prostoru pro cívku s materiálem PLA. Tisková podložka s automatickou kalibrací je nevyhřívaná. Tryska standardního průměru 0,4 milimetru pokládá tavený materiál ve vrstvách od 50 do 200 mikrometrů při rychlosti tisku až 90 milimetrů za sekundu. Jednou z novinek je velký sedmipalcový dotykový displej – a samozřejmě nechybí ani síťové připojení.
Přístup k tiskárně je umožněn pouze předem schváleným uživatelům. Přihlásit se mohou heslem či pomocí čipových karet. Vzdálená správa mj. umožňuje nastavit pravidla pro placený tisk, kdy si studenti mohou tisknout pro sebe za stanovený poplatek. Dvířka se po dobu tisku zamykají, takže se zmenšuje riziko kontaktu studentů se žhavými prvky tiskové hlavy. Otevření dvířek pak vede k pozastavení tisku. Omezení materiálu pouze na PLA je dnes už sice trochu limitující (zvláště u konstrukčních projektů s potřebou pružných či naopak fyzikálně odolnějších materiálů), nicméně tento materiál při práci produkuje menší množství nebezpečných zplodin, je snadno dostupný a má předvídatelné a uživateli dobře známé vlastnosti, proto se jeho nasazení ve vzdělávacích institucích přímo nabízí.
Jak si optimální využití nové platformy představují přímo ve Y Softu, ukazuje jejich video (anglicky, s českými titulky):
https://www.youtube.com/watch?v=fZCAIJKmWMA
Uživatelům zvyklým na maximální kontrolu nad „svou“ 3D tiskárnou se může jevit problematické svázání celého 3D tisku s konkrétní uzavřenou síťovou platformou a hardwarem, se kterými celý systém stojí i padá. Praktické přínosy a omezení však ukážou až reálná nasazení ve vzdělávacích institucích – a jejich objektivní zhodnocení. Bude zajímavé sledovat, jak si sympatická platforma vyvíjená v Česku povede právě v našem školství, které mimochodem potřebuje systematickou podporu v oblasti moderních technologií jako sůl – obzvlášť v oblasti 3D tisku. Uvidíme během nejbližších let, zda si školy zvolí přehledný, centralizovaný přístup k 3D tisku s uzavřeným a předem daným řešením, nebo si naopak ponechají otevřená lokální řešení s maximální volností k experimentování, ale také s obtížnou správou a vysokými nároky na lidský faktor.
