Maximální rozměry výrobku u každé 3D tiskárny limituje velikost tzv. stavební komory, ve které je produkt vytvářen. V závislosti na dané technologii může mít tato komora rozměry řádově jednotek centimetrů (DLP) až několika metrů (mamutí stereolitografie). Většina běžných 3D tiskáren umožňuje vytvořit v jednom procesu výrobky s rozměry v řádu desítek centimetrů.
I v případě stejně velké stavební komory se však může doba tisku zásadně lišit v porovnání různých technologií, neboť zatímco například u metody FDM/FFF narůstá doba tisku s množstvím spotřebovaného materiálu nebo s počtem vyráběných dílů, u některých metod tisku do práškového lože trvá vyplnění celé tiskové komory vždy stejně, bez ohledu na to, kolik výrobků se v ní nachází. V takových případech je ekonomické využít tiskový objem na maximum, přičemž se aplikuje tzv. nesting – tj. vyplnění stavebního objemu 3D tiskárny maximálním možným počtem dílů.