Svět 3D tisku je plný akvizic – některé dávají smysl na první pohled, některé jsou překvapivé a někdy se stane i něco téměř nepochopitelného, jako právě teď v případě dvou velkých značek stolních 3D tiskáren.
MakerBot a Ultimaker patří na trhu se stolními 3D tiskárnami k těm nejzvučnějším jménům. Počátky obou jsou spojeny s projektem opensourcové 3D tiskárny RepRap (stejně jako česká Prusa Research), geneze každé z nich se však ubírala výrazně odlišným směrem.
Starší MakerBot byl kdysi nejúspěšnější malou stolní 3D tiskárnou na světě. Když se jeho vynálezce Bre Pettis v říjnu 2012 objevil na titulní straně prestižního magazínu Wired, napsali k němu doslova, že „tato mašinka změní svět“. Jeho primárním produktem byl tehdy MakerBot Replicator 2, skutečně výborně fungující spolehlivá 3D tiskárna za nízkou cenu (na tehdejší dobu), kterou chtěl skoro každý, kdo hledal profesionálně sestavený stroj se zárukou, ale neměl na originální FDM od Stratasysu.
Neuplynul ani rok a přišla zpráva vskutku nečekaná, když MakerBot za neuvěřitelných 604 milionů dolarů koupil právě Stratasys. Zanedlouho bylo pod značkou MakerBot představeno úplně nové zařízení pojmenované MakerBot Replicator 5th Gen, které se striktně odklonilo od otevřené platformy vycházející z RepRapu a oč robustněji vypadalo, o to hůř bohužel tisklo.
Na vině byl vadný extruder, paradoxně nazvaný Smart Extruder. Dá se říci, že tato klíčová komponenta pro svůj nevhodný návrh a uzavřenou konstrukci prakticky zničila původní hodnotu značky MakerBot a v hospodaření Stratasysu se nakonec dle dostupných informací podepsala odpisy ve výši až jedné miliardy dolarů.
V roce 2016 byla zrušena výroba MakerBotu v americkém Brooklynu a přestěhována do Číny, kde ji pro Stratasys začal outsourcovat koncern Jabil. Z někdejšího miláčka Ameriky – lokálně vyráběné a kutily opěvované značky – se tak stala standardní elektronika, bojující proti v tu chvíli již značně fragmentovanému trhu s často schopnějšími stroji za podobnou nebo nižší cenu.
Neudržitelná situace si žádala kompletní revizi, jež přišla v roce 2018 se zcela novým pojetím 3D tiskárny, která již neměla prakticky nic společného s kdysi kutilskou značkou pro nadšence. MakerBot Method (a na něj navazující Method X) se představil jako robustní zařízení s vyhřívanou komorou, připravené poradit si i s náročně zpracovatelnými materiály a kompozity ve firemním nasazení. Navzdory veškerým snahám o inovaci, ani tyto stroje zákazníci nepřijali s nadšením.
Zatímco MakerBot klopýtal, vyprofilovala se ve stejném segmentu globálně úspěšná hvězda jménem Ultimaker. Start-up nizozemského původu se odkazu na RepRap nikdy nezřekl, ba naopak, komunitu 3D tiskařů doposud intenzivně podporuje mimo jiné vývojem softwaru Cura, který je dost možná nejpopulárnějším slicerem vůbec a je k dispozici také zdarma. Na druhou stranu, někteří dnes Ultimakeru vyčítají pomalejší tempo inovací vlastních 3D tiskáren v posledních letech.
Co z toho bude?
Těžko si představit zvláštnější spojení, než je právě aktuální splynutí značek MakerBot a Ultimaker v jednu firmu. Tím spíše, když se Stratasys otěží nad MakerBotem úplně nepouští a dokonce získává určitou moc nad Ultimakerem – v nově vzniklém podniku bude držet menšinový podíl (45,6 %), většinu ovládne investiční společnost NPM Capital (54,4 %), která za Ultimakerem stojí od roku 2017. Vedením společného podniku budou nadále pověřeni dosavadní generální ředitelé obou firem, Nadav Goshen z MakerBotu a Jürgen von Hollen z Ultimakeru. Zachována mají být také obě sídla, v Brooklynu a v Utrechtu.
Jakou strategii skrývá budoucnost takto vzniklé organizace a jejích produktů, se nyní můžeme jen obtížně dohadovat. Je otázkou, co získává takovým spojením Ultimaker (snad přístup k některým patentům, možnost ovládnout skomírající databázi 3D modelů Thingiverse či prostě eliminaci jednoho z konkurentů?), stejně jako proč se Stratasys vzdal vlády nad MakerBotem tím, že jej svěřil konkurentovi a dál si přitom ponechává kontrolní podíl.
Faktem je, že tento obchod spíše zakalil situaci v segmentu profesionálních stolních 3D tiskáren, než že by ji zpřehlednil. Pokud bych měl jako nezávislý komentátor vyjádřit mou představu, jak by to vše mohlo dávat smysl – určitě by se mi líbil návrat MakerBotu k jeho kořenům, na úroveň někdejšího Replicatoru 2, protože v této kategorii 3D tiskáren by se ještě pořád mohl ucházet o restart své někdejší slávy a směle se postavit Průšově řadě i3. Taková řada 3D tiskáren, podpořená oživenou Thingiverse, by mohla opět oslovit davy náročnějších kutilů, studentů, škol, ale také firemních zákazníků, kteří nadále docela dost utrácejí za nejlevnější typy 3D tiskáren, když si ke 3D tisku začínají hledat cestu.
Ultimaker by si proti tomu mohl vzít to nejlepší, čím disponovala produktová rodina Method a profilovat se jako kancelářský high-end pro 3D tisk v dimenzích, které překračují aktuální modely (a zároveň nekolidují se zájmy Stratasysu ve vyšších řadách). Poslední dva odstavce však tvoří pouze subjektivní fikce. Jak se věci vyvinou, na to si musíme zkrátka počkat.
Fotomontáž: Ultimaker, Wired