Napíšete-li v jednom týdnu o výsledku vývoje pražského týmu okolo Josefa Průši, nebo snad o známém nizozemském Ultimakeru, můžete si být skoro jisti, že co nevidět přijdou s další novinkou, která stojí za pozornost. A protože jsou obě značky v Česku mezi uživateli nemálo oblíbené, nenecháme si je jen pro sebe.
Více materiálů uživatele zajímá
Když se Josef Průša v září veřejně pochlubil, že chystá vícemateriálovou verzi své nejnovější stavebnice stolní 3D tiskárny Prusa i3, mezi uživateli-nadšenci to jen zašumělo. Ač není tisk více materiály novinkou, stále jej kvalitně zvládá jen málo tiskáren – a ty podle toho bývají také opatřeny sebevědomou cenovkou. Možnost přestavět si dostupnou stavebnici Prusa i3 MK2 na tisk dvou až čtyř materiálů současně tak zaujala, stejně jako dřívější výzva k účasti na uzavřeném beta testu.
K uvedení finální verze však zatím nedošlo – ani na podzim, ani v zimě. O důvodech se otevřeně rozepsal Josef Průša na svém blogu. Konstruktéři narazili například na překážky v podobě součástí, jejichž rozměrová (ne)přesnost je plně dostačující pro jednomateriálový tisk, avšak u vícemateriálového tisku zvolenou metodou už vede k ucpávání extruderu. Stejně tak narážejí na rozměrovou nepřesnost tiskových strun, na něž musejí své řešení adaptovat. Přeci jen, uživatelé takřka určitě použijí struny z různých zdrojů, které už doma mají, a každá z nich bude mít různé rozměrové tolerance a vlastnosti. V posledních měsících se také změnil pohon strun. Využívá nyní hnacího soukolí od Bondtechu, které při pohánění struny nepoškozuje tolik povrch materiálu zářezy od ozubení. Protože v Prusa Research nechtějí zákazníkům posílat sadu pro přestavbu, která by mohla být méně spolehlivá než třeba oblíbený typ MK2, na který je stále čekací doba 7–10 týdnů, dolaďují ještě konstrukční řešení a s expedicí zákazníkům počítají v Prusa Research nejdříve v dubnu.
Ultimaker vstupuje do hry o patenty
Nizozemský výrobce se mj. vydal na cestu od stolních 3D tiskáren pro nadšence k zařízením pro tvůrčí profesionály, jak nakonec ukazuje naše nejnovější videorecenze. Po mnoho let je však znám jako společnost velmi intenzivně spolupracující na vývoji vylepšení s komunitou uživatelů a publikující výsledky takového vývoje pod otevřenou licencí. Uživatele, kteří oblast stolního 3D tisku sledují delší dobu, tak překvapilo prohlášení firmy na oficiálním blogu, že pro ochranu svého duševního vlastnictví nově sáhne k patentové ochraně. U velkých společností s celosvětovým záběrem by nešlo o nic překvapivého, velmi důležitá je zde ochrana investic a možných rizik zneužití výsledků vývoje konkurencí. U společnosti, která se léta prezentovala otevřenou dokumentací, ale mnozí zpozorněli (a mnozí stoupenci open source reagují i poměrně nesmlouvavě). Podobnou cestou – od otevřených k uzavřeným zdrojům – se totiž před lety vydal třeba MakerBot. Dovedl ji až mj. k nutnosti používat výhradně vlastní materiály, jinak uživateli propadne záruka. Dnes je tato proslulá americká značka, bezpochyby i díky mnoha dalším klíčovým rozhodnutím a tvrdé konkurenci na trhu, mnohem slabší než kdysi.
Ultimaker nicméně ubezpečuje, že patenty bude využívat pouze ke své obraně a nebude je zneužívat proti nikomu, kdo danou technologii použije s dobrým úmyslem pro osobní a výzkumné účely či drobné podnikání. Patenty mají také vývojářům ve firmě dopřát potřebné ochrany a klidu při rozvoji klíčových částí nových 3D tiskáren. Možná trochu nejasně za daných okolností zní prohlášení, že společnost zůstává 100% angažována v myšlence open source technologií. Ultimaker se chystá pokračovat ve využívání otevřených licencí a připravuje publikování konstrukčních souborů ve formátů STEP i u nejnovější tiskárny Ultimaker 3 na vývojářském portálu GitHub (tiskárna je na trhu od podzimu).
Bylo by velmi předčasné soudit, zvláště u společnosti s obdobnou reputací a tak těsnými vazbami na komunitu inovátorů, jako je Ultimaker. Rozhodnou až konkrétní budoucí kroky při aplikaci patentové ochrany a schopnost jejich jasného vysvětlení rozsáhlé komunitě vlastních uživatelů.
