Portál Hubs.com vyzpovídal několik úspěšných lidí z progresivních průmyslových firem, aby vyjádřili, co jim chybí v současném strojírenství.
Z marketingových prospektů se může zdát, že je dnešní strojírenská výroba nablýskané high-tech odvětví, řítící se vpřed na dopingu digitálních technologií. V praxi to už tak žhavé často není. Podle zjištění portálu Hubs.com je na vině strnulý přístup k inovacím a v souladu s „progresivistickými“ náladami západních společností také nedostatek inkluze a ekologického smýšlení.
Povědomí o existujících vyspělých technologiích a ochota je používat – firmy samy sebe brzdí využíváním zavedených letitých systémů, protože je to pro ně pohodlnější než objevovat možnosti již existujících pokrokovějších řešení. Při zaneprázdnění jejich složitostí si pak takové podniky nenajdou čas ani prostor k hledání flexibilnějších a modernějších způsobů fungování.
Inkluze – respondenti se vyslovili pro častější najímání „lidí s rozličnými zkušenostmi“ namísto omezování se na „absolventy špičkových technických škol“. Konzervativnímu českému technikovi se takové sociální experimenty mohou příčit, na druhou stranu, když dodáte, že „rozličné perspektivy mohou vést k produktům, které slouží širší společnosti lépe“, na tom něco je. Otázka, kterou si jako autor článku neodpustím, zní – zda je nutno pro něco takového obětovat najímání lidí s odpovídajícím vzděláním.
Ekologická uvědomělost – výrobci by měli ke svým produktům přistupovat s ohledem na ekologickou zátěž plynoucí z celého jejich životního cyklu. Černého Petra v daném dokumentu dostává logikou západního progresivisty samozřejmě auto se spalovacím motorem, ale my jsme web o 3D tisku, tak přejděme k tématům, která souvisejí primárně s technickou praxí…
Zkušenosti a vědomosti – pracovní síla stárne a do toho rychle narůstá význam moderních technologií jako je umělá inteligence, robotika nebo internet věcí. Vzniká tak propast mezi tím, co dokáže současný pracovní trh firmám nabídnout a firmy by se tak měly více zaměřit na rozšiřování kompetencí svých stávajících zaměstnanců, aby jim neujel vlak.
Inovace v materiálech – zvlášť v oblasti 3D tisku jsou dlouhodobě žábou na prameni omezené materiálové možnosti. V této oblasti spočívá obrovský potenciál a jakmile nás pokrok posune vpřed, bude možné nahradit množství časově i finančně náročných výrobních postupů mnohem elegantnějšími procesy – velké přísliby se nabízejí například v oblasti kompozitních materiálů.
Hybridní a chytrá výroba – očekává se, že do roku 2025 se mezi firmami více rozšíří povědomí o možnostech malosériové výroby prostřednictvím 3D tiskáren a ke slovu se mají více dostat také hybridní technologie, kombinující výhody aditivní a konvenční výroby.
Standardizace ve výrobě – podobně jako dostupné materiály, také standardizace je jednou z brzd ve větším rozmachu 3D tisku. Zde může posun vpřed urychlit sběr dat z prováděných tiskových úloh prostřednictvím senzorů, umožňující nejen jejich sledování, ale také iterativní vylepšování.
Dokonalejší nástroje pro vývoj výrobků – softwarová řešení, která pomáhají optimalizovat vývoj výrobků s ohledem na následně použité výrobní technologie (tzv. design-to-manufacturing nebo DFM), se neustále zlepšují. Dosud však mají řadu rezerv, protože prozatím nedokážou simulovat veškeré možnosti a varianty, které mohou ve výrobě nastat. Ideální řešení by mělo upozornit konstruktéra na možné problémy s výrobní technologií a ještě lépe předvídat případná selhání výrobku již ve fázi digitálního prototypování.
Celý dokument, který je předmětem tohoto redakčního komentáře, najdete na blogu Hubs.com.
