Profesor Ronald Rael na fakultě architektury univerzity v Berkeley převádí v praxi myšlenku, že by měly 3D tiskárny používat levné a široce dostupné materiály.
Na tuto ideu ho přivedla snaha používat při stavbě výrobků 3D tiskem lokálně dostupných zdrojů, namísto dosud stále velmi drahých speciálních materiálů pro 3D tiskárny. Svoje experimenty začal s keramickým práškem, jenž lze ještě vnímat jako standardní materiál pro 3D tisk.
To už se však netýká cementu, kterým tento prášek po nějaké době nahradili a dosud s ním získali největší zkušenosti ze všech alternativních materiálů. Ve svém výzkumu dospěli dokonce k cementovému polymeru vyztuženému vlákny, který dokáže v určitých případech alternovat železobetonu, přičemž je výrazně levnější, nemluvě pak o volnosti v tvorbě rozličných tvarů betonového výrobku.
Vloni započaly experimenty s 3D tiskem ze soli a z dřevěných pilin, při nichž používá upravenou 3D tiskárnu od 3D Systems. V obou případech jsou tato tisková „média“ zpevňována příměsí, která reaguje na přidávání vody. 3D tisk probíhá standardním způsobem, tedy nanášením materiálu vrstvu po vrstvě, přičemž každá hotová vrstva je zpevněna vodou nanesenou ve formě aerosolu.
Podle zveřejněných informací je vývoj těchto technologií v natolik pokročilé fázi, že by ještě letos mohl Ronald Rael nabídnout jejich komerční variantu. Pro tyto účely již byla založena firma, nesoucí název Emerging Objects. A sluší se podotknout, že na rozdíl od jiných alternativních metod 3D tisku to v tomto případě vypadá velmi vyspěle a nadějně.
Další informace:
