Bývaly časy, kdy se o MakerBotu pěla jenom chvála a kdy šlo o nejprodávanější 3D tiskárnu na světě. Po jeho akvizici firmou Stratasys to však šlo s MakerBotem od desíti k pěti. Přicházející sedmá generace má před sebou nelehký úkol – přesvědčit zákazníky, že to s ním mají ještě jednou zkusit.
Prvního MakerBota sestavili členové projektu RepRap před desíti lety a velmi rychle jej prosadili jako nejznámější komerční 3D tiskárnu na světovém trhu. Šéf firmy Bre Pettis se svým strojem na ramenou ovládl titulní strany předních technologických časopisů a oba se stali jakousi tváří hnutí za lokální výrobu, vysněnou ideu, že se díky malým vrzajícím mašinkám opět podaří konkurovat monstrózní čínské produkci ze zámoří.
Pod Pettisově vedením přišlo na svět několik modelových řad těchto tiskáren. Modely Replicator 2 a Replicator 2X byly skutečně výjimečné svým poměrem ceny a výkonu, přičemž odváděly velmi solidní práci. Zároveň šlo o poslední dva typy vyráběné v duchu RepRapu pod otevřenou licencí.
V roce 2013 přišel radikální zlom, když MakerBot Industries koupil 3Dtiskový gigant Stratasys za neuvěřitelných 604 milionů dolarů v akciích. (Pro zajímavost – v tu chvíli měl MakerBot za svoji čtyřletou existenci prodáno dohromady kolem 22 tisíc tiskáren, což je množství, jaké dnes česká firma Prusa Research vyprodukuje za tři měsíce a dál zůstává jako open source.)
Byť Stratasys do MakerBotu významně investoval, z dnešního pohledu se další období jeví tak, že jej koupil na samotném vrcholu a pak už šlo vše z kopce. MakerBot páté generace měl sice parádní šasi a dotykový displej, ale šlo o uzavřený systém s absolutně nevydařeným extruderem, který neustále stávkoval a jelikož byl zapečetěný, nemohl jej uživatel jednoduše sám vyčistit, aniž by neztratil záruku. Trvalo několik let, než se tato tiskárna dočkala extruderu, na který se dalo spolehnout – ovšem v tu chvíli již bylo na trhu mnoho jiných a na rozdíl od MakerBotu spolehlivých 3D tiskáren za stejnou nebo lepší cenu, takže Smart Extruder+ neměl příliš koho zaujmout. Zvrat k lepšímu nenastal ani s faceliftem tiskárny, uvedeným jako MakerBot Replicator+, jenž byl zaměřen především na školy a malé firmy. Tato po hardwarové stránce již slušně fungující tiskárna si pro změnu vstup na trh pošramotila nedoladěným softwarem, takže zázrak se opět nekonal.
Pokud jste letos zamířili do Frankfurtu nad Mohanem na největší světovou výstavu 3D tiskáren – veletrh Formnext, mohli jste zaznamenat, že zde vůbec poprvé nebyl přítomen ani jeden MakerBot. Na stánku Stratasysu hrály prim výhradně průmyslové stroje, až se zdálo, že MakerBot končí (a dle zákulisních řečí, že už vlastně nikomu nebude chybět).
Měsíc po tomto veletrhu však přichází překvapení – MakerBot ohlašuje zcela novou 3D tiskárnu Method, kterou zařazuje do kategorie pojmenované jako „performance 3D printing“, již staví mezi stolní a průmyslový 3D tisk. Propagační texty mu přisuzují „schopnosti, které byly dříve dostupné jen v průmyslových 3D tiskárnách, nyní za výrazně nižší cenu“.
Člověka, který se ve 3D tisku orientuje, na propagaci této tiskárny zaujme hlavně to, jak obecné fráze používá a jak to podstatné odsouvá do pozadí. Dozvídáme se, že tiskárna nabízí vysokou rozměrovou přesnost a že je „až 2× rychlejší než stolní 3D tiskárny“ (s patřičnou hvězdičkou ovšem nevysvětlujícím popisem, s čím konkrétně je srovnáváno).
Co uživatele zajímá především, jsou v této kategorii FDM 3D tiskáren tři věci – jak velký je stavební objem, jaké lze použít materiály a kolik to celé stojí?
Vezmeme to od konce:
- Cena nové 3D tiskárny MakerBot Method je nastavena na ambiciózních 6,5 tisíce dolarů. Českou cenu prozatím neznáme, ale v naší redakci odhadujeme cenovku mezi 160 až 180 tisíci korunami bez DPH.
- Materiály byly dosud velkou slabinou uzavřených MakerBotů, protože jim Stratasys – sám hegemon a přední světový inovátor v průmyslových termoplastech – přisoudil možnost používat výhradně PLA a později jeho vylepšenou variantu Tough PLA. Pokud jste čekali, že se MakerBot poučí a pod tíhou mnohem vstřícnější konkurence svůj nový stroj otevře dalším materiálům – vaše očekávání nebude zcela naplněno. MakerBot Method je nadále tiskárnou určenou pro PLA, nicméně konečně slibuje i použití výkonnějšího materiálu PETG a do budoucna možná i dalších. Podstatné však je, že jde o čipované materiály, výhradně z produkce MakerBotu, které jsou několikanásobně dražší než srovnatelné materiály jiných značek.
- Stavební objem tiskárny je překvapivě skromných 19 × 19 × 19,6 cm, tedy dokonce méně, než nabízí třikrát levnější Replicator+ a zásadně méně, než jakým disponuje MakerBot Z18 nabízený za stejnou cenu.
Zde je nutno dodat jednu podstatnou skutečnost, a to, že MakerBot Method je jediným zástupcem své značky se dvěma tryskami, takže umožňuje současně používat dva různé materiály. Logicky tak nahrává používání rozpustných podpěr, pro něž má dedikován vlastní značkový materiál PVA.
Z výše uvedeného vyplývá, že Stratasys zjevně již zcela rezignoval na sféru široce dostupných desktopových 3D tiskáren, ve kterých se svým přístupem nemůže být konkurenceschopný. Nakolik vetkl konkurenceschopnost do tiskárny Method, se ukáže v nejbližších měsících. Nebude mít lehkou pozici, neboť bude srovnáván s velmi vyspělými stroji, jako je třeba Ultimaker S5, které dokážou nabídnout větší stavební objem, větší škálu materiálů a nakonec i citelně nižší pořizovací i provozní náklady.
MakerBot Method určitě dává smysl, pokud jej vnímáme jako low-end v nabídce ryze průmyslových 3D tiskáren značky Stratasys. V jejich případě je totiž uzavřenost systému vnímána nikoliv jako nevýhoda, ale jako zjevný benefit, jelikož nabízejí mimořádnou spolehlivost a precizní výsledky. Pokud půjde Method touto cestou, může zaujmout dosavadní zákazníky Stratasysu, ať už ty, kteří hledají nástupce pro letité Mojo nebo Dimension (a obejdou se bez ABS), nebo pro ty, kteří jej přijmou jako evoluci předešlých MakerBotů. V každém případě je Method rozhodující model pro obchodní značku MakerBot, kterou může opět přivést na výsluní, nebo při svém případném neúspěchu taky zcela pohřbít.
