Společnost Gartner aktualizovala bedlivě sledovanou křivku „3D Printing Hype Cycle“, která popisuje míru skutečného uplatnění technologií 3D tisku ve srovnání s obecným očekáváním.
Není pochyb o tom, že technologie 3D tisku v posledních letech prodělaly ohromný posun vpřed, jak z technického hlediska, tak ve svém rozšíření. Podle aktuálního vydání studie od renomované společnosti Gartner však aditivní výroba doposud nabízí reálné uplatnění především v oblasti vývoje prototypů (tedy žádná změna, platná už více než dvě desítky let) a dále v oblasti relativně nové, kterou je výroba na míru přizpůsobených naslouchátek pro pacienty se sluchovým postižením.
Do sféry masivního využití se postupně dostávají také služby profesionálních center 3D tisku, 3D tisk ve velkých podnicích a 3D tisk v dentálních aplikacích.
Proti tomu, oblast spotřebitelského 3D tisku, do něhož byly v rámci globálního mediálního povyku vkládány obří falešné naděje, prochází již téměř dva roky silnou kocovinou a podle odkazované studie deziluze v této sféře potrvá ještě dalších deset let. Je škoda, že se Gartner ve svém grafu vůbec nezabývá sférou „hobby“ 3D tisku, v angličtině zastupovaného hnutím tzv. makers, tedy nadšených domácích kutilů. V této komunitě se 3D tisk nadále utěšeně rozvíjí. Veškeré – zejména mediální – pozdvižení z minulých let nicméně vyplývalo z toho, že 3D tiskárny zamíří do domácností jako běžná spotřební elektronika. Tato myšlenka se logicky nenaplnila a bohužel, byť jde z pohledu celého trhu aditivní výroby o docela drobnou položku, je v očích nezasvěcené veřejnosti tento naivní neúspěch nezaslouženě přičítán celému oboru.
Vystřízlivění však čeká také na aplikace zhola profesionální – podobnou pozici jako spotřebitelskému 3D tisku Gartner přiřadil také aditivní výrobě ve výrobních aplikacích a na samém vrcholu napjatých očekávání balancuje 3D tisk v medicíně.
Využití 3D tisku v oblastech, které si v médiích vysloužily nejvíce prostoru, je pak paradoxně pořád zcela v plenkách – podle Gartneru sem spadá 3D tisk spotřebního zboží, rozměrných výrobků, umělých orgánů, implantátů a trochu překvapivě i využití 3D tiskáren ve školách – jeho zavádění má navíc zabrat ještě velmi dlouhou dobu.
Z hlediska míry reálného využití jednotlivých technologií aditivní výroby je nejdál materiálová extruze (FDM a její alternativy) a metody, využívající tekutinu nanášenou tryskami (do práškového materiálu nebo přímo vytvrzovanou). Až za ně se zařadila letitá stereolitografie – můžeme hádat že snad díky pomalému rozmachu stolních tiskáren využívajících tuto techniku. Na vrcholu očekávání pak nyní stojí technologie označovaná jako Powder Bed Fusion, kam můžeme zařadit systémy společnosti HP a dále technologie Direct Energy Deposition, propagovaná zejména v hybridních aplikacích v kombinaci s obráběním.
