Letos v únoru otevřené pracoviště UPrint 3D přináší na Hanou dosud nejrozsáhlejší a nejrozmanitější sbírku aditivních technologií – od klasického FDM tisku ze strun termoplastů přes barevný 3D tisk z papíru až po spékání kovových prášků pro funkční součásti využitelné v průmyslu. Nechybí ani pracoviště 3D skenování.
Služby centra, které se v polovině března stalo jedním ze zakládajících členů Klastru aditivní výroby, jsou k dispozici nejen výzkumným a vývojovým týmům mateřské univerzity, ale také průmyslovým podnikům ze širokého okolí. Využili jsme proto pozvání a vyzpovídali ředitele Vědeckotechnického parku Jiřího Herinka.
Mnohé čtenáře možná překvapí, že centrum 3D tisku otevřela právě Univerzita Palackého v Olomouci, která je proslulá spíše humanitními, společenskými a přírodními vědami než ryze technickými obory. Při kterých typech výzkumných a vývojových projektů u vás nachází 3D tisk největší uplatnění?
Univerzita Palackého v Olomouci není zaměřena jen humanitním směrem. Zejména na Přírodovědecké fakultě nalezneme velmi progresivní směry výzkumu, které jsou v průmyslu využitelné. 3D tiskové centrum jsme ale nepořizovali k výzkumným účelům (i když ty se nevylučují). UPrint 3D je komerčním pracovištěm, jehož služby využívají převážně firmy. I v rámci Univerzity tiskneme funkční vzorky prototypů, které bychom rádi následně uvedli na trh.
Nejmodernější 3D tiskárny jsou jistě lákadlem pro techničtěji zaměřené studenty. Kolik jich zde nyní pracuje?
V UPrint 3D nyní pracují dva studenti (a jeden doktorand), kteří pomáhají právě s jedním z komerčních projektů – 3D objekty reagujícími na lidský dotyk.
Jedním ze stěžejních cílů Vědeckotechnického parku a centra 3D tisku je transfer technologií. Jak se rozjíždí spolupráce s průmyslovými podniky v regionu, který kromě tradičního zemědělství oplývá i lehkým a středním průmyslem?
Realizujeme první zakázky. Firmy si většinou nechávají vytisknout prototypy výrobků. Aktuálně jsme však pro jednu větší firmu realizovali zakázku na funkční díly z nástrojové oceli.
Na pracovišti UPrint 3D máte k dispozici širokou škálu aditivních technologií. Kolik českých dodavatelů se bezprostředně podílelo na jejich zajištění a zprovoznění?
Máme dva hlavní dodavatele – společnosti MCAE Systems a Misan.
Jedním ze stěžejních úkolů (zřejmě každého) 3D tiskového centra je maximálně vytížit kapacitu zařízení s často vysokými provozními náklady. Jak velký tým se stará v Olomouci o obchodní spolupráci u zakázek na 3D tisk a kolik techniků zařízení obsluhuje?
Náš tým je zatím spíše menší. Obchodně se o UPrint 3D starají dva lidé (kteří však mají úkoly i na obchodních případech mimo 3D tisk). Dále máme dva tiskové specialisty, kterým pomáhají zmínění dva studenti a doktorand.
Které z bezprostředních výzev – z pohledu provozního, výzkumného i vývojového – chcete letos pokořit?
Rádi bychom naše centrum vytížili na co nejvyšší úroveň jak zakázkami pro firmy, tak výrobou vlastních produktů, které vyvíjíme.
Které výrobky s využitím aditivní výroby v UPrint 3D sami vyvíjíte?
Pracujeme na více zajímavých projektech, zmíním alespoň TouchMaps, což jsou reálné 3D tyflomapy. Technologie nám umožňuje výrobu trojrozměrných objektů pomocí 3D tiskárny s technologií FDM dle potřeb zákazníka. Po umístění objektu na displej mobilního telefonu či tabletu je možno dotykem určitého místa objektu vyvolat požadovanou interakci. Například při dotyku určité budovy na 3D modelu města je možné na externím displeji zobrazit informace o budově, přehrát komentář či video. Technologie má široké využití při prezentaci, navigaci nebo výuce, ale své uplatnění nalezne také v dalších sektorech (zrakově postižení, ovládací prvky atd.).
Děkujeme za rozhovor.
Foto: Tomáš Vít