Podívejte se spolu s námi, jak to vypadá, stavíte-li stolní 3D tiskárnu od úplného začátku a z dílů, které byly zčásti také sami vytištěny. Kde jsou výhody a kde možná slabší místa známé české reprapové stavebnice?
Epizody seriálu:
1. Představení vybrané stavebnice
2. Montáž stavebnice
3. Přestavba z Prusa i3 Plus na i3 MK2
Kompletní druhý díl seriálu vám nabízíme formou videa v HD rozlišení s ukázkami jednotlivých částí sestavy (chcete-li se pouze začíst, pokračujte níže):
Pokud jste minuli první díl našeho seriálu, ve kterém jsme si stavebnici důkladně představili a vysvětlili, proč padla volba zrovna na ni, rychle to dožeňte nad naším prvním videem. Tentokrát už se podíváme, co obnáší montáž stavebnice od prvních sestav až po celkovou kompletaci. Naším cílem rozhodně není zachytit všechny kroky montáže a suplovat tak velmi podrobný návod tvůrců tiskárny, který najdete na adrese manual.prusa3d.com i s detailními fotografiemi. Chceme se však podělit o pár zkušeností očima začínajících uživatelů.
Co obnáší montáž reprapové stavebnice
Už před stavbou reprapové stavebnice je dobré si uvědomit, jaký rozdíl přináší oproti hotovým, komerčním tiskárnám z pohledu konstrukce. Co šlo, je vytištěno, co nešlo, je povětšinou z dobře dostupných součástek. Sestava je celkově hodně otevřená, do všech míst se tak rychle dostanete, například při dodatečných úpravách či vylepšeních. Odvrácenou stranou tohoto přístupu je, že se na vše, včetně elektroniky, bude prášit – a nachytané nečistoty nebude tak pohodlné odstraňovat.
Vlastní montáž může být i pro začínající uživatele s trochou zručnosti příjemným relaxem na jeden den či několik večerů – ne nepodobným stavbě většího modelu z nestárnoucího Merkuru. Kromě závitů a matic zde však hrají důležitou roli i početné plastové stahovací pásky. Mám-li vyseknout poklonu autorům stavebnice, pak za to, že stovky součástek byly přesně tam, kde měly být – v krabičkách či pospaných a očíslovaných sáčcích. Jen jediný šroubek byl omylem kratší, naštěstí zcela standardního rozměru, tedy snadno nahraditelný.
Ani s nářadím si nemusíte dělat starosti, je součástí stavebnice. Doporučuji ale pohodlnější šroubovák na imbusové spoje a modelářský nůž na začištění hran tištěných dílů. Ale nebojte, valnou většinu dílů použijete tak, jak dorazily. Většina vytištěných součástek je z ABS. Po zkušenostech s celokovovými stavebnicemi jsme uvažovali, jak si povedou z pohledu dlouhodobé spolehlivosti, avšak zkušenosti majitelů originálních stavebnic i3 jsou zde pozitivní. Je možné vytisknout si (nebo nechat si vytisknout) díly i v jiné barvě, pokud by vám snad atraktivní černo-oranžová kombinace neseděla.
Samotný manuál je přehledný a dobře členěný po jednotlivých dílčích sestavách. Vyznají se v něm i prvomontážníci. Pokud se přesto někde zaseknete nad ne zcela jasným detailem, doporučuji projít několik kroků dopředu, záhada se většinou objasní. Při montáži si vystačíte se dvěma rukama. Operací náročnějších na větší zručnost či sílu je minimum. Celkově jde také o čistou práci, se kterou se nemusíte bát po večerech okupovat třeba jídelní stůl. Trocha oleje navíc k očištění je pouze na lineárních ložiscích.
Sestavy os Y, X a Z
Při stavbě osy Y, což je vůbec první sestava celé stavebnice, si užijete množství šroubovaných spojů. Zvlášť zpočátku, při utahování některých šroubků na rozhraní kovových a plastových dílů, to chce trochu cviku. I autorovi videa se podařilo úspěšně přešroubovat jeden ze spojů, naštěstí bez dopadu na funkci nebo pevnost spoje. U první větší sestavy narazí uživatel také na napínání řemene při jeho současném uchycování. Zjednodušené řešení bez dodatečných napínáků funguje dobře, dávejte si ale pozor na pečlivé provedení.
Osa X, druhá sestava, zajišťuje pohyb tiskové hlavy nad podložkou ve vodorovném směru. Trochu hrubé síly si zde vyžádá vtlačení ložisek do tištěných dílů. Při uchycování koncových mikrospínačů na hlazenou tyč stahovací páskou doporučuji rovnou doplnit i pásku pojistnou.
U sestavy osy Z zajišťující pohyb nahoru a dolů pomocí dvojice závitových tyčí po stranách, jsme narazili na zpevněný úchyt motorů, který byl dokonce novější než ten zobrazený v on-line manuálu. Je vidět, že stavebnice je vylepšována takřka nepřetržitě. Montáž však zůstala shodná. Velkou výhodou je otevřenost celé konstrukce. Když třeba zjistíte, že máte jednu ze stahovacích pásek na lineárním ložisku dříve montované osy Y pootočenou tak, že mírně brání pohybu skrz otvor v rámu, ucvaknete ji a snadno přidáte novou. Kde jsme byli trochu na vážkách nad zjednodušením spoje, je napojení závitových tyčí na osy krokových motorků v ose Z dvojicí zelených bužírek. Uvidíme později, jaký vliv to bude mít na homogenitu tisku.
Extruder, displej a elektronika
Sestava extruderu přináší jedno velké ulehčení montáže, které jsme zmiňovali už v prvním díle seriálu. Celý hot end od E3D je už zkompletovaný a otestovaný, začátečníci se tak vyhnou řadě potenciálních a těžko odhalitelných chyb. Chybět by vám snad mohla dnes stále oblíbenější sonda, která usnadňuje vyrovnání podložky díky automatické vícebodové kalibraci před každým tiskem. Ale třeba se jí dočkáme v jednom z chystaných vylepšení stavebnice.
Praktický je dodávaný LCD displej. Byť díly jeho zakrytování byly trochu pokroucené, jiné zase vyžadovaly začištění hran ostrým nožíkem, s osazením by si měl po chvíli poradit i začátečník. LCD displej mu vzápětí umožní ovládat tiskárnu i bez trvale připojeného počítače či tiskového serveru, což se určitě šikne nejen v začátcích.
Už z podstaty věci je uživatelsky nejsložitější částí stavby osazení a zapojení elektroniky – tedy řídicí desky a kabeláže, spolehlivý zdroj je dodáván hotový a zakrytovaný. Montáž kabelů ve stísněnějších podmínkách může být pro nezkušené stavitele trochu loterií. Platí zde „dvakrát měř a jednou spouštěj“. Špatné zapojení konektorů může vést k selhání tiskárny či poškození elektroniky, na což upozorňují i autoři návodu. Raději si tak zapojení podle jejich schémat v manuálu dvakrát zkontrolujte, než tiskárnu poprvé spustíte pod napětím.
Příjemné skládání i pro méně zkušené
Celou montáž jsme si velmi užili a nenarazili jsme na nic, co by nám zabránilo postavit kompletní funkční 3D tiskárnu. Výsledný dojem z připravenosti stavebnice na sestavování samotnými uživateli je velmi pozitivní. Je vidět obrovský kus práce nad doprovodnou dokumentací ve více jazycích, promyšlené členění do postupně budovaných funkčních celků i již aplikovaná vylepšení podle zpětné vazby celosvětové komunity uživatelů.
Na naše zkušenosti, jak si stavebnice povede při tisku, se můžete těšit zase příště. Prozradíme, že oživení proběhlo doslova „na první dobrou“ – a už pilně tiskneme.
Foto: Tomáš Vít
