Výsledkem tříletého vývoje – souběžného s vylepšováním celosvětově oblíbené druhé generace Ultimakerů – je nevšední tiskárna. Jen na první pohled je velmi podobná svým předchůdcům, už na ten druhý se výrazně liší. Míří také na jinou cílovou skupinu uživatelů, na profesionální 3D tiskaře požadující nejen přesnost a spolehlivost, ale současně i dvoumateriálový tisk. Jak se vývojáři poprali s nelehkým úkolem? A co vůbec druhý tisknutelný materiál přináší uživatelům?
Kapitoly:
1. Úvod a historické souvislosti, parametry a konstrukce.
2. Uvedení do provozu, kalibrace, materiály a jejich kombinace, příprava modelu k 3D tisku.
3. 3D tisk a jeho kvality, ukázky a hodnocení redakce.
Kompletní redakční test vám nabízíme formou videa v HD rozlišení s představením tiskárny a jejích parametrů, s řadou ukázek obslužného softwaru, výtisků a hodnocením. (Obrazově mnohem střídmější textovou verzi pak najdete níže.)
Kde se vzal Ultimaker 3?
Ultimaker je podle dlouhodobých analýz 3D Hubs nejrozšířenější značkou stolních 3D tiskáren na světě. Vybudoval si širokou komunitu uživatelů. Ti se podílejí na vývoji a vylepšování modelů už od prvního překližkového Ultimakeru zdokumentovaného pod otevřenou licencí. Tým tří nizozemských vývojářů založil společnost Ultimaker v roce 2011 a od té doby si jeho stolní 3D tiskárny postupně získaly věhlas – především pro svou spolehlivost a kvalitu tisku.
Jde o tiskárny, které si nespletete. Jejich nezaměnitelný, čistý design v bílých barvách s robotem na prosvícených bočnicích se nakonec opakuje také u nejnovějšího modelu 3, respektive u jeho většího bratra 3 Extended. Rozeznat rychle konkrétní Ultimaker 2, 2+ nebo 3 na dálku už chce vědět, kam se dívat.
Loňské zimní uvedení řady 2+ bylo pro evropského výrobce sázkou na jistotu. Model vylepšoval některé drobnosti, které jsme sami zmiňovali v naší redakční recenzi předchozího Ultimakeru 2 v roce 2015. Ale právě díky zmíněným vylepšením, která šla aplikovat pomocí i v Česku prodávaného balíčku pro upgrade, má dnes Ultimaker 2+ pověst precizního pracanta. Stal se oblíbeným vybavením 3D tiskových studií i návrhářských kanceláří nejen po Evropě. Dodnes jej také najdete na předních příčkách srovnávacích hodnocení, včetně našeho Souboje 3D tiskáren z loňského 3Dexpa. Nakonec, druhá řada se prodává i dnes, souběžně s novým modelem, který ji nenahrazuje.
Uvedení Ultimakeru 3 provázela větší nervozita. Jednak tento model míří – vlastnostmi i cenou – výš, jednak vícmateriálový tisk dodnes zvládá v obstojné a uživatelsky přívětivé formě málokterá stolní FDM tiskárna.
Najděte deset rozdílů
Ultimaker u nového modelu využil léty osvědčené konstrukce skříně i hlavních prvků přesné mechaniky. Sáhnul však také k úpravám kvůli umístění dvou extruderů vedle sebe. Řešení tiskové hlavy je originální a zahrnuje rychle vyměnitelné sestavy extruderů, které se mírně liší podle materiálu. Ale o nich až za chvilku.
Lehká a kompaktní skříň tiskárny se zabudovaným osvětlením je prostorově tuhá, velmi dobře zvládá přenášení. Ve všech třech rozměrech se s rezervou vleze do 400 milimetrů. Nutno ale připočíst dostatečný prostor navíc za tiskárnou na držák a manipulaci s cívkami a také nad tiskárnou pro vodicí trubičky.
Základní tiskový objem 215 × 215 × 200 milimetrů se při dvoumateriálovém tisku zmenší na šířku o 18 milimetrů. Prostornější model 3 Extended pak nabízí o 100 milimetrů prostoru na výšku víc. Tisková podložka s vyjímatelným sklem je vyhřívaná, maximální teplota je 100 °C. Trysky dosahují pracovní teploty až 280 °C. Zahřívání probíhá příjemně rychle.
Tradiční bohužel zůstal malý monochromatický nedotykový displej, který na třech řádcích nenabídne mnoho informací najednou. A také otočné kolečko, u kterého pro změnu není problém se ukliknout o položku při potvrzování zatlačením. I Ultimakerům nepřivyklý uživatel si však na ovládání po chvíli zvykne.
Aby byla pohyblivá tisková hlava co nejlehčí, zůstává také Ultimaker 3 u pohonu materiálu krokovými motorky zpoza tiskárny prostřednictvím vodicích trubiček. Na odlehčené hlavě nenajdete ani žádnou další zbytečnou přítěž. Znamenala by totiž nežádoucí zvýšení momentu setrvačnosti při rychlém pohybu hlavy. Ta z trysek, která zrovna netiskne, nezůstává v pracovní výšce, aby nedocházelo k nežádoucímu znovunatavení položeného materiálu. Snížení a zvýšení druhé trysky je zajištěno velmi elegantním mechanickým přepínačem. Tisková hlava při změně materiálu zajede k okraji tiskové plochy, zde dojde k mechanickému přepnutí pravé trysky. Dalšího motorku či elektromagnetu není třeba. Při střídání extruderů během tisku se ten neaktivní udržuje při čekací teplotě, aby neustálé zahřívání a chlazení netrvalo tak dlouho.
Vylepšen byl také systém chlazení radiálními větráčky. Zůstává i nadále kultivovaný z pohledu hluku, aniž by ale ztrácel na schopnosti rychle chladit pokládaný roztavený termoplast. Praktická je barevná signalizace na extruderech i na otočném tlačítku vedle displeje. Podsvícení různými barvami signalizuje třeba zahřívání či chlazení trysky, respektive průběh či dokončení tisku, případně výzvu obsluze tiskárny k akci.
Velmi vítanými jsou bezdrátová konektivita přes WiFi i integrovaná kamerka. Umožňují vzdálenou kontrolu tisku z aplikace Cura i ze zánovní mobilní aplikace. Bezdrátová integrace do místní sítě přitom není jen na oko. Počítač už nebudete muset fyzicky připojovat ani při aktualizaci firmwaru, který pravidelně přináší nová vylepšení od vývojářů. Slot pro SD karty nahradil praktičtější USB port.
